Trh už dávno není trhem

Když se počal stávat socialistický režim minulostí, mluvilo se o tom, že u nás má zase začít fungovat tržní ekonomika. Čímž byl pochopitelně míněn kapitalismus, což byl ale termín, jenž se nevyslovoval, protože měl po uplynulých desetiletích vlády jedné strany touto stranou natolik zdiskreditovaný význam, že by se ho masy mohly obávat a otočit kormidlo dějin zpět.

Tehdy se prostě uvažovalo o tom, že se naše ekonomika opět vydá tržním směrem, že bude skutečně každý pracovat podle svých schopností a bude odměňován podle své práce, a to nejenom v rovině rétoriky, ale i skutečně.

Jenže to už je dnes zjevně minulost. Dnes už se nebojíme vyslovovat slovo kapitalismus a nejednou se tu otevřeně mluví o tom, že ho tu máme. Ale máme ho tu skutečně?

Do jisté míry ano. Máme tu nezaměstnané, máme tu soukromé podnikatele, zaměstnanci se mohou s mnoha zaměstnavateli dohadovat o tom, kolik chtějí za svoji práci dostávat na výplatní pásce. Máme tu svobodu cestování, můžeme si kdykoliv směňovat jakoukoliv měnu za nějakou jinou, můžeme se stát investory… Což jsou všechno atributy kapitalismu. A také nám tu obíhají peníze, a trh by nefungoval, kdyby tomu tak nebylo.

Jenže do skutečného trhu tu máme stále ještě daleko. A zdá se, že pořád dál. Protože sledujeme-li politické dění, víme, jak jsou soukromníci stále více ovlivňováni politickými rozhodnutími státní moci, stále častěji slýcháme o tom, jak mají být ti úspěšní a bohatí více zdaňováni, aby se mohlo více přerozdělovat ve prospěch těch neúspěšných a chudých. Bankovní trh byl nejprve vládními rozhodnutími přiveden do situace, kdy už se mu nevyplácí poskytovat střadatelům za jejich vložené peníze úroky, a pak se staly státní dluhopisy jedinou relativně jistou a jakž takž výnosnou investicí. Je tu řada těch, kdo žijí ze státních dávek, protože se jim nechce pracovat, a je tu i řada neobsazených pracovních pozic, na které se ze zoufalství hledají zaměstnanci v cizině.

Prostě je tu celá řada důkazů, že v tržním hospodářství nežijeme. Že stále více stejně jako za dob minula akceptujeme ‚smrádek, ale teplíčko‘.